KRITICKÝ NEDOSTATEK KVALITNÍCH SVÁŘEČŮ S ODBORNOU KVALIFIKACÍ, EV. JINÉHO VÝROBNÍHO I MONTÁŽNÍHO NEBO TECHNICKÉHO PERSONÁLU
(Ing. Vladimír Kudělka, Ph.D., technik, inspektor a auditor)
V technické praxi firem a společností se projevuje velký nedostatek kvalitních svářečů kovů, hlavně s kvalifikací dle ČSN EN ISO 9606-1,2,3,4 a 5, svářečů dle ČSN EN 12732 i operátorů (seřizovačů) dle ČSN EN ISO 14732, svářečů betonářských ocelí dle ČSN EN ISO 17660-1 a 2, svářečů plastů dle ČSN EN 13067 i páječů (operátorů) dle ČSN EN ISO 13585.
Problémem je malý zájem mladší a střední generace o tuto práci, nedostatečné finanční ohodnocení této kvalifikace v ČR, horší pracovní prostředí i podmínky na pracovišti, a také to, že si zaměstnavatelé neuvědomují jejich potřebnost ve výrobních i montážních podmínkách výrobců a montážních firem. Vše souvisí i kvalifikovanými řemeslníky a montážními pracovníky, tj. zámečníky, svářeči a páječi, mechaniky, obráběči, nástrojaři, obráběči, elektrikáři, elektrotechniky, elektroniky, seřizovači, opraváři, lisaři, kováři, stavbaři, klempíři, pokrývači, instalatéry, topenáři, truhláři, opraváři, aj. profesemi. Své profese potřebují i netechnické obory.
Ve vzdělávání a kvalifikování odborného personálu se v ČR evidentně zaspalo i nevěnovala se tomu odpovídající pozornost. Je pravdou, že tento stav zapříčinila neefektivní privatizace. Privatizací se převedly firmy do soukromé sféry, a to bez právního jištění toho, že ti, co si majetek zprivatizují, musí udržet firmy v chodu pod státní kontrolou i s odpovědností státního dohledového úředníka. Vždyť si na to většina vzala nesplatitelné úvěry a půjčky od státních bank, které se pak poté také rychle zprivatizovaly a žijí si dnes pohodlně z úročených úspor těch, kteří si tam své finance jen uložili. Dnes tyto banky žijí i z poplatků za spravování účtů, úroků z vkladů a také s výhodou, že si s penězi jejich vlastníků, dělají téměř co chtějí. Mnohé výrobní i montážní firmy v ČR byly dobrou konkurencí cizích firem, což se nehodilo konkurenci ze zahraničí. Proto byly bezohledně rychle prodány přes úspěšné privatizátory, většinou přes vedoucí management firem před r. 1990, aby na ně nebylo vidět, jak firmy postupně chátrají, degradují a mizí i jak se jich horlivě zbavují např. prodejem konkurenci.
V rámci školství je nutné urychleně zavést obor, kde bude dominantní postavení svářečů (páječů), např. odborný svářečský specialista. Tato kvalifikace je a bude pro výrobu kovových výrobků zcela nezbytná, jako i ostatní výše uvedené profese. Již delší dobu i nyní odchází z pracovního režimu starší generace, chybí tak po tzv. revoluci v r. 1989 střední generace s odbornou kvalifikací hlavně pro strojírenství, stavebnictví a elektrotechniku. Tzn. na úrovni vyučených a kvalifikovaných řemeslníků, středoškolsky vzdělaných odborníků i vysokoškolských vzdělaných odborníků i expertů použitelných v technické praxi. Starší generace, která je už dnes v důchodu, nestačila předat zkušenosti mladší, dnes střední generaci po r. 1989. Mnohdy se starší generace na čas vrací do firem na technickou výpomoc, aby se vůbec mohly zakázky uskutečnit.
Ministerstvo školství musí vybavit učební centra a školy vybavením i zařízením odpovídajícím úrovní i podmínkám ve výrobní firmě, aby se studenti mohli naučit oboru a potřebám praxe, která žádá aktuální znalosti i kvalifikaci nových zaměstnanců a pracovníků použitelných v praxi. Firmy a společnosti se proto musí snažit zabezpečit těmto nedostatkovým kvalifikacím lepší pracovní podmínky i finanční hodnocení. Pracovním prostředím se rozumí ekologická pracoviště s dobrou úrovní bezpečnosti práce a s moderními stroji, zařízením i vybavením. Finančním ohodnocením se myslí odpovídající odměna za práci v těžších pracovních podmínkách a za práci prováděnou znalým i kvalifikovaným pracovníkem.
Dnes se zatím hledá pomoc u cizinců, kteří přichází do ČR za lepší prací i odměnou za tuto práci. Toto už často neplatí a nemusí vůbec v blízké budoucnosti platit. V jejich domovinách se totiž už také vhodněji upravilo hodnocení za práci a tak tito nemusí dojíždět jinam. Je proto třeba rapidně snížit přebujelou administrativu, jak ve státní správě, tak i ve firmách, kde jsou na místech a třeba jen tabulkově zbyteční a neefektivní pracovníci. Tito se mohou efektivně překvalifikovat a pomoci tak v náhradě za nedostatkový odborný personál.
Je třeba nezapomínat, že produkce výrobců a montážních firem, které řádně platí celé daně v ČR, nejen zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance, jsou nosnou základnou pro kvalitní ekonomiku státu i jeho další prosperitu. Z toho musí být finance i na školství, zdravotnictví, vědu i výzkum, dopravu, energetiku, finanční sociální podporu těm, co se nevyhýbají práci i na odpovídající důchody pro ty, kteří si na ně za celý svůj pracovní život řádně našetřili, a které se nemohou pod státní kontrolou jen tak ztratit, protože je hlídají odpovědní i loajální státní úředníci, bez zájmů drobit je do stále více neefektivních politických stran, které jen čekají s nastavenou rukou nebo je použít na placení lobistů, kteří bezohledně kupčí se státními penězi vybranými od daňových poplatníků a dojednávají pofiderní kšefty na rozprášení významné části státní kasy.
Průměrný hrubý plat v ČR je nyní 29.320, – Kč, není vůbec zrcadlem a odrazem skutečnosti, neboť vznikl na základě zohlednění vysokých platů politiků, některých státních úředníků, soudců, právníků, soukromých lékařů, podnikatelů i živnostníků, umělců aj. Skutečný průměrný hrubý plat v ČR je však 25.061,- Kč. bez přihlédnutí k vysokým platům.
Průměrný hrubý plat zveřejněný Statistickým úřadem 29.320,- Kč má v ČR max. 40% pracujících občanů v ČR. V ČR více, než 50% zaměstnanců má měsíčně hrubý plat více, než 32.500,- Kč. Manuálně pracující lidé mají nejčastěji hrubý plat od 12.000,- Kč do 15.000,- Kč. Minimální hrubá mzda v ČR je 11.000,- Kč a má již být 12.100,- Kč, tj. 377 EUR. V ČR má 80% všech pracujících zaměstnanců hrubý plat od 12.000,- Kč do 47.000,- Kč. Management firem má hrubé platy od 70.000,- Kč do 115.000,- Kč. Např. v Německu je minimální hrubá mzda 1.467,- EUR, ve Velké Británii 1.510,- EUR, je však nutné přihlížet k jiné výši odvodů na sociální a zdravotní pojištění.
Nedostatkové kvalifikace v ČR by měly být finančně ohodnoceny min. na skutečný průměrný hrubý plat 25.000,- Kč.
Nemáme techniky, technology, projektanty a konstruktéry, kteří stále více chybí ve firmách a společnostech, tj. v soukromém sektoru. Je nutno je urychleně zaškolit po absolvování studia na střední nebo vysoké škole. Těžko se však hledají pracovníci, kteří budou odpovědni za náročnější práci a kteří se musí stále vzdělávat, školit a seznamovat s novými právně-technickými předpisy, technickými normami, technickými zařízeními, technologiemi, materiály, kontrolami i zkouškami výrobků aj.
Máme však nadměrný počet vystudovaných právníků, filosofů, učitelů, ekonomů, manažerů aj., které nutně nepotřebujeme, nejsou nedostatkovým personálem firem a společností. Tito se mohou překvalifikovat na potřebnější profese a být více užiteční v technické i všeobecné praxi.
Většina z nich však má představu, že bude něco a někoho bez praktických zkušeností i znalostí řídit. Také že dostane neúměrně vysoký plat, různé benefity – telefon, notebook, služební auto, nadměrnou dovolenou a snad i neomezené kompetence. Praxe je však jiná a nelze ji obejít. Je nutná min. praxe 5 let s nabytím vědomostí i zkušeností v daném oboru. Jinak je každý absolvent po škole nepoužitelný pro požadovanou technickou praxi, pokud ji neabsolvuje v potřebném rozsahu. Hodnocení za odvedenou práci si musí každý vydobýt i loajalitou k firmě nebo společnosti, snahou být užitečný a efektivní, ochotný se učit a vzdělávat pro firmu nebo společnost. Pak se může u každého pracovníka dostavit úroveň potřebná pro využitelnost v technické praxi. Hodnocení (hrubý plat) po 5 létech praxe je v technické praxi firem a společností u středoškoláků cca 24.000,- až 28.000,- Kč, u vysokoškoláků 30.000,- až 34.000,- Kč. Vyšší platy jsou možné jen u špičkových pracovníků, odborníků a expertů s vyšším přínosem pro firmy a společnosti.
Zakládejme a podporujme nové české firmy (podnikatele) a české živnostníky. Tito musí řádně platit do státní pokladny daně a zvyšovat tak úroveň státu i obyvatelstva ČR a také služeb poskytovaných státem. Zahraniční firmy a společnosti platí do státní pokladny minimum, velké zisky končí i se zdaněním mimo ČR a nemají žádný jiný vztah k naší ČR, než pouhý byznys s menší užitečností pro naši ČR. Mnohdy mají od státu různá privilegia, která naše firmy v zahraničí vůbec nemají. Je moc smutné i zarážející, že se na to při tak nadměrném počtu renomovaných ekonomů v ČR ještě na to nepřišlo a/nebo se to záměrně přehlíželo a přehlíží. Pak je evidentní, že tomu po tzv. revoluci v r. 1989 a později renomovaní ekonomové nerozuměli nebo nechtěli rozumět, což je obrazem dneška, tj. stále se nedostavuje proklamovaná úroveň dřívějšími politiky z řad renomovaných ekonomů. Vždy platilo, že dané obory musí řídit odborní a kvalifikovaní experti, manažeři s rozhledem v daném oboru a ne teoretici bez pořádné praxe i odpovídajících znalostí.
Toho si dnešní mladá i střední generace bedlivě všímá a zbytečně tak kopíruje špatnou věc. Je to příklad, který není efektivní ani ve firmách, ani v politice a rovněž ne ve státních službách. Vše jde pak jinou, nelogickou cestou k degradaci toho, co uměli a nám zanechali naší dědové, otcové před a po druhé světové válce, než to vzali do rukou i také politicky v roce 1948 monopolně vyvolení politici z KSČ.
Napsat komentář