Kvalifikace svářečů dle ISO 9606-1

Kvalifikace svářečů dle ISO 9606-1

Autor: Ing. Miloslav Musil, DOM – ZO 13, s.r.o.

Norma ČSN EN ISO 9606-1:2014 „Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 1: Oceli“ nahradila od 1.6.2014 do té doby používanou normu ČSN EN 287-1. Jedná se o vůbec nejpoužívanější normu pro kvalifikaci svářečů. Norma ISO 9606-1 se zabývá problematikou zkoušení svářečů, vyhodnocení zkoušek, vydávání certifikátů a platností zkoušky svářeče. Norma se nezabývá školením svářečů, nicméně hned v úvodu normy se uvádí, že předpokladem rozsahu kvalifikace dané normou je specifický výcvik svářeče a/nebo průmyslová praxe v rozsahu kvalifikace. Pro svářeče, který nemá dostatečnou průmyslovou praxi ve svařování je tedy podmínkou specifický výcvik. Protože v České republice je v současné době rozsáhlá síť svářečských škol na velmi dobré úrovni, doporučuje se tento výcvik provádět v některé z těchto svářečských škol. Národní předmluva normy ČSN EN ISO 9606-1 pro aplikaci v České republice stanovuje, že zkoušky svářečů podle této normy provádějí zkušební orgány/organizace pro certifikaci osob v souladu s ČSN EN ISO/IEC 17024 „Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob“. Zkoušky svářečů tedy podle této normy provádějí certifikační orgány pro certifikaci personálu – COP. Principem této mezinárodní normy je, že zkouška svářeče kvalifikuje nejen na podmínky použité při zkoušce, ale také na všechny spoje, které jsou považovány za snadnější ke svařování za předpokladu, že svářeč podstoupil specifický výcvik a/nebo má průmyslovou praxi v rozsahu kvalifikace. Zkouška svářeče je založena na základních proměnných, pro které je definován rozsah kvalifikace. Pokud svářeč musí svařovat mimo rozsah kvalifikace, musí složit novou zkoušku. Základní proměnné podle ISO 9606-1 jsou:

  • metoda/y svařování,
  • typ výrobku (plech nebo trubka),
  • typ svaru (tupý nebo koutový);
  • skupina přídavného materiálu,
  • typ přídavného materiálu,
  • rozměry (tloušťka materiálu a vnější průměr trubky),
  • poloha svařování,
  • detaily svaru (podložení, plynová podložka, tavidlová podložka, vložení přídavného materiálu, svařování z jedné strany, svařování z obou stran, jedna vrstva, více vrstev, svařování dopředu, svařování dozadu).

Skupina a podskupina základního materiálu podle ISO/TR 15608 sice není základní proměnnou, ale musí být zapsána na certifikátu svářeče.

Rozsah kvalifikace pro metody svařování

Metody svařování jsou definovány normou ISO 4063: „Svařování a příbuzné procesy – Přehled metod a jejich číslování“. Kvalifikace svářeče může probíhat svařováním zkušebního kusu při použití jedné nebo více metod svařování. Pokud kvalifikace probíhá za použití více metod svařování, je třeba pro každou metodu svařování určit tloušťku svařenou danou metodou a pro každou metodu stanovit zvlášť rozsah kvalifikace pro tloušťku svarového kovu. Každá metoda svařování kvalifikuje vždy jen sama sebe s následujícími výjimkami:

  • svařovací metoda 135 s plným drátem (S) kvalifikuje i svařovací metodu 138 plněnou elektrodu kovovým práškem a naopak
  • svařovací metoda 121 s plným drátem (S) kvalifikuje i svařovací metodu 125 plněnou elektrodu kovovým práškem a naopak
  • svařovací metody 141, 143 nebo 145 kvalifikuje (TIG s přídavným materiálem) kvalifikují metody 141, 142, 143 a 145 (TIG s i bez přídavného materiálu)

Referenční čísla metod svařování použitelných pro kvalifikaci dle ISO 9606-1 jsou následující:

  • 111 obloukové svařování obalenou elektrodou
  • 114 svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu
  • 121 svařování pod tavidlem s drátovou elektrodou (částečně mechanizováno)
  • 125 svařování pod tavidlem plněnou elektrodou (částečně mechanizováno)
  • 131 svařování tavící se elektrodou v inertním plynu – MIG
  • 135 svařování tavící se elektrodou v aktivním plynu – MAG
  • 136 obloukové svařování plněnou elektrodou v aktivním plynu
  • 138 obloukové svařování plněnou elektrodou s kovovým práškem v aktivním plynu – MAG
  • 141 obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu – TIG
  • 142 obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu bez přídavného materiálu
  • 143 obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu s plněnou elektrodou nebo tyčí
  • 145 obloukové svařování wolframovou elektrodou s redukčním podílem plynu v jinak inertním plynu s plným drátem nebo tyčí
  • 15 plazmové svařování
  • 311 kyslíko-acetylenové svařování

Rozsah kvalifikace pro druh výrobku

Kvalifikační zkouška svářeče musí být provedena na normalizovaném zkušebním tělese. V případě normy ISO 9606-1 připadají jako druh výrobku v úvahu pouze trubka nebo plech. Rozsahy kvalifikace jsou následující:

  • Zkušební svary na trubkách o vnějším průměru D > 25 mm zahrnují svary na plechu
  • Zkušební svary na plechu zahrnují svary na pevné trubce, pokud je vnější průměr trubky D ≥ 500 mm. Je nutné dodržet rozsah pro polohy svařování.
  • Zkušební svary na plechu zahrnují svary na rotujících trubkách o vnějším průměru D ≥ 75 mm pro polohy svařování PA, PB, PC a PD. Je nutné dodržet rozsah pro polohy svařování.

Rozsah kvalifikace pro typ svaru

Stejně jako u druhu výrobku tak i u typu svaru nemáme moc na výběr, kvalifikaci smíme provést buďto tupým nebo koutovým svarem. Platí následující kritéria pro stanovení rozsahu kvalifikace svářeče: Zkouška musí být provedena na tupém nebo koutovém svaru. Platí následující kriteria:

  • tupé svary zahrnují tupé svary jakéhokoliv typu kromě spojů odboček trubek
  • tupé svary nekvalifikují koutové a naopak. Je přesto dovolené kvalifikovat koutový svar kombinací s tupým svarem např. přípravou jednostranně zkoseného spoje s trvalým podložením (minimální tloušťka zkušebního vzorku musí být 10 mm). Tato kvalifikace je však některými výrobkovými normami zakázána, protože svaření tohoto kombinovaného spoje neprověří schopnosti svářeče zhotovit koutový svar požadované kvality (velikost, asymetrie, vzhled povrchu, atd.).
  • tupé svary na trubkách kvalifikují odbočky trubek s úhlem ≥ 60°. Pro odbočky trubek je rozsah kvalifikace založen na vnějším průměru odbočky.

Tupé svary mohou kvalifikovat koutové svary, pokud je svařen doplňkový koutový svar stejnou metodou, skupinou přídavného materiálu (FM) a obalem elektrody/plnidla podle tabulek. Zkušební vzorek koutového svaru musí být na plechu nejméně zkušebního kusu pro tupý svar, pokud je tloušťka tupého svaru větší než 10 mm potom minimálně na tloušťce 10 mm. Doplňkový koutový svar musí proveden na jednu vrstvu v poloze PB. Tento doplňková koutový svar musí být vyznačen na certifikátu svářeče a  je kvalifikován pouze pro polohy PA a PB. Pro aplikace kde typ svaru nemůže být kvalifikován tupým, koutovým svarem nebo odbočkou trubek s úhlem menším než 60°, kvalifikace svářeče musí být provedena zkouškou na specifickém zkušebním kuse (např. předvýrobní zkouška). Takováto specifická zkouška už ale není zkouškou dle ISO 9606-1! Obrázek 1 – Kombinovaný zkušební kus FW/BW dle ISO 9606-1

Rozsah kvalifikace pro skupinu přídavných materiálů a základní materiály

Zavedení skupin přídavných materiálů je zásadní změnou oproti filozofii normy EN 287-1. Norma EN 287-1 stejně jako normy pro kvalifikaci WPQR a ostatní normy pro zkoušky svářečů je založena na základním materiálu jakožto základní proměnné. Norma ISO 9606-1 je namísto toho založena na skupinách přídavných materiálů a na základní materiály až na drobné výjimky nebere zřetel. Vzhledem k tomu, že všechny ostatní normy řady ISO 9606 jsou založeny na základních materiálech, není řešení založené na přídavných materiálech příliš dobré. Každý kdo někdy svařoval potvrdí, že je obrovský rozdíl mezi způsoby svařování rozdílných základních materiálů. Pokud však je svářeč kvalifikován podle ISO 9606-1 s použitím přídavného materiálu, získává rozsah kvalifikace pro svařování všech druhů ocelí. Pokud je svářeč kvalifikován bez použití přídavného materiálu (např. metoda 142), získává rozsah kvalifikace pouze pro skupinu základného materiálu použité při zkoušce svářeče. Tabulka 1 – Skupiny přídavných materiálů dle ISO 9606-1

Skupina Určeno pro svařování Příklady norem
FM1 Nelegovaných a jemnozrnných ocelí ISO 2560, ISO 14341, ISO 636, ISO 14171, ISO 17632
FM2 Vysokopevnostních ocelí ISO 18275, ISO 16834, ISO 26304, ISO 18276
FM3 Ocelí odolávajících creepu Cr < 3,75 % ISO 3580, ISO 21952, ISO 24598, ISO 17634
FM4 Ocelí odolávajících creepu3,75 ≤ Cr ≤ 12 % ISO 3580, ISO 21952, ISO 24598, ISO 17634
FM5 Korozivzdorných a žáruvzdorných ocelí ISO 3581, ISO 14343, ISO 17633
FM6 Niklu a jeho slitin ISO 14172, ISO 18274

Norma ISO 9606-14 vyžaduje, aby zkouška byla provedena s přídavným materiálem z jedné skupiny zobrazené tabulce. Pokud není použitý přídavný materiál zařaditelný do žádné skupiny, platí rozsah kvalifikace svářeče pouze pro tento konkrétní přídavný materiál. V případě přídavného materiálu zařazeného do skupin je rozsah kvalifikace pro skupinu přídavných materiálů v následující tabulce. Tabulka 2 – Rozsah kvalifikace pro skupiny přídavných materiálů dle ISO 9606-1

Skupina použitá při zkoušce Rozsah kvalifikace
FM1 FM1, FM2
FM2 FM1, FM2
FM3 FM1, FM2, FM3
FM4 FM1, FM2, FM3, FM4
FM5 FM5
FM6 FM5, FM6

Rozsah kvalifikace pro typ přídavného materiálu

Typ přídavného materiálu v kontextu normy ISO 9606-1 rozlišuje obaly nebo náplně přídavného materiálu. Označení typu přídavného materiálu lze podle normy označovat buď podle EN kódu známého již s EN 287-1 nebo podle AWS. V Následujícím textu se budu zabývat pouze označením EN. Seznam zkratek typu přídavného materiálu je zde:

  • nm        Bez přídavného materiálu (no material)
  • A          Kyselý obal
  • B          Bazický obal nebo náplň
  • C          Celulózový obal
  • M         Plněná elektroda kovovým práškem
  • P           Plněná elektroda rutilová, rychle tuhnoucí struska
  • R          Rutilový obal nebo náplň, pomalu tuhnoucí struska
  • RA       Rutil-kyselý obal
  • RB       Rutil-bazický obal
  • RC       Rutil-celulózový obal
  • RR       Rutilový tlustý obal
  • S           Plný drát bez náplně nebo obalu
  • V          Plněná elektroda rutilová nebo bazická/fluoridy
  • W         Plněná elektroda bazická/fluoridy, pomalu tuhnoucí struska
  • Y          Plněná elektroda bazická/fluoridy, rychle tuhnoucí struska
  • Z          Plněná elektroda, ostatní typy

Rozsah kvalifikace pro typ obalených a drátových elektrod je v následujících tabulkách. Platí, že druh obalu nebo plniva pro svařování kořene bez podložení (ss nb) ve výrobě musí být stejný jako druh obalu nebo plniva použitý při zkoušce svářeče pro svařování kořene bez podložení (ss nb). Pro svařování kořene bez podložení tedy neplatí žádný rozsah kvalifikace! Tabulka 3 – Rozsah kvalifikace pro obalené elektrody

Druh obalu použitý při zkoušce Rozsah kvalifikace
A, RA, RB, RC, RR, R A, RA, RB, RC, RR, R
B A, RA, RB, RC, RR, R, B
C C

Tabulka 4 –  Rozsah kvalifikace pro drátové elektrody

Typ drátové elektrody použitý při zkoušce Rozsah kvalifikace
S – Plný drát S, M
M – Elektroda plněná kovovým práškem S, M
B – Elektroda plněná bazickou náplní R, P, V, W, Y, Z, B
R, P, V, W, Y, Z – Plněná elektroda R, P, V, W, Y, Z

Rozsah kvalifikace pro rozměry základního materiálu

Zkoušky svářečů tupých svarů jsou založeny na tloušťce svarového kovu (s), zkoušky svářečů koutových svarů jsou založeny na tloušťce základního materiálu (t). V případě svařování trubek je zkouška založena ještě na vnějším průměru trubky (D). Rozsah kvalifikace svářeče pro rozměry základního materiálu jsou v následujících tabulkách. Tabulka 5 – Rozsah kvalifikace pro tloušťku svarového kovu u tupých svarů v mm

Tloušťka svarového kovu na zkušebním kusu Rozsah kvalifikace
s < 3 s až větší z hodnot: 3mm nebo 2spro metodu 311: s až větší z hodnot: 3mm nebo 1,5s
3 ≤ s < 12 3mm až 2spro metodu 311: 3mm až 1,5s
s ≥ 12 ; zkušební kus musí být svařován nejméně na 3 vrstvy ≥ 3mm

Tabulka 6 – Rozsah kvalifikace pro tloušťku materiálu u koutových svarů v mm

Tloušťka materiálu zkušebního kusu Rozsah kvalifikace
t < 3 t až větší z hodnot: 3mm nebo 2t
t ≥ 3 ≥3mm

Tabulka 7 – Rozsah kvalifikace pro vnější průměr trubek v mm

Vnější průměr trubky zkušebního kusu Rozsah kvalifikacePro nekruhové uzavřené profily D je rozměr menší strany
D ≤ 25 D až 2D
D > 25 ≥ 0,5D (ale nikdy ne méně než 25mm)

V případě požadavku na získání kvalifikace svařování pro svařování tupých svarových spojů více metodami (např. 141 kořen a 111 výplň a krycí vrstva) lze toto docílit dvěma způsoby. Buď svařováním jednoho kusu kombinací požadovaných metod (v tomto případě je nutné měřit tloušťku svarového kovu každou metodou) nebo svařením dvou zkušebních kusů oběma metodami zvlášť. Pokud má svářeč kvalifikaci pro různé tloušťky a průměry za dodržení všech ostatních základních proměnných, potom je kvalifikován od nejmenší do největší kvalifikované tloušťky a od nejmenšího do největšího kvalifikovaného průměru.

Rozsah kvalifikace pro polohy svařování

Další důležitou základní proměnnou je poloha svařování. Poloha svařování je poloha svaru v prostoru určená vzhledem ke sklonu osy svaru a otočení lícové strany svaru vzhledem k vodorovné rovině. Polohy svařování včetně nákresu definuje norma ISO 6947. Norma definuje hlavní polohy svařování PA, PB, PC, PD, PE, PF a PG. Dále pro některé aplikace definuje další polohy na trubkách PH, PJ, H-L, J-L a PK, které jsou kombinací hlavních poloh. Na následujících obrázcích jsou zobrazeny polohy svařování, šipka s označením polohy udává polohu svařování. Pro informaci tabulka ještě obsahuje informaci o značení polohy podle ASME CODE IX. Obrázek 2 – Seznam poloh svařování podle ISO 6947

Nákres Označení ISO 6947 Označení ASME
Poloha vodorovná shora PA BW: 1GFW: 1F
Poloha vodorovná šikmo shora PB FW: 2F
Poloho vodorovná PC BW: 2G
Poloha vodorovná šikmo nad hlavou PD FW: 4F
Poloha vodorovná nad hlavou PE BW: 4G
Poloha svislá nahoru PF BW: 3GFW: 3F
Poloha svislá dolu PG BW: 3GFW: 3F
Poloha svislá nahoru na pevné trubce PH BW: 5GFW: 5F
Poloha svislá dolu na pevné trubce PJ BW: 5GFW: 5F
Šikmá poloha úhel 45º na pevné trubce, svařování nahoru H-L045 6G
Šikmá poloha úhel 45º na pevné trubce, svařování dolu J-L045 6G
Poloha trubky pro obvodové svařování – orbitální PK

Zkušební kusy musí být svařeny v některé poloze definované ISO 6947. Svařování dvou trubek stejného vnějšího průměru, jedna v poloze PH a jedna v poloze PC, zahrnuje také rozsah kvalifikace trubek svařovaných v poloze H-L045. Svařování dvou trubek stejného vnějšího průměru, jedna v poloze PJ a jedna v poloze PC, zahrnuje také rozsah kvalifikace trubek svařovaných v poloze J-L045. Rozsah kvalifikace svářeče pro polohy svařování pro tupé svary a pro koutové svary je definován v následujících tabulkách. Tabulka 8 – Rozsah kvalifikace pro polohy svařování pro tupé svary

Zkušební poloha Rozsah kvalifikace
PA PA
PC PA, PC
PE (plech) PA, PC, PE
PF (plech) PA, PF
PH (trubka) PA, PE, PF
PG (plech) PG
PJ (trubka) PA, PE, PG
H-L045 (nebo trubka PH + trubka PC) PA, PC, PE, PF
J-L045 (nebo trubka PJ + trubka PC) PA, PC, PE, PG

Tabulka 9 – Rozsah kvalifikace pro polohy svařování pro koutové svary

Zkušební poloha Rozsah kvalifikace
PA PA
PB PA, PB
PC PA, PB, PC
PD PA, PB, PC, PE
PE (plech) PA, PB, PC, PE
PF (plech) PA, PB, PF
PH (trubka) PA, PB, PC, PD, PE, PF
PG (plech) PG
PJ (trubka) PA, PB, PD, PE, PG

Rozsah kvalifikace pro detaily provedení svaru

Pro rozlišení dalších možností svařování a rozsahu kvalifikace byly zavedeny tzv. detaily provedení svaru. Detaily provedení svaru jsou definovány následujícími zkratkami: fb       tavidlová podložka bs       oboustranné svařování ci        vložení přídavného materiálu lw      svařování dopředu mb     svařování na podložce gb      plynová podložka = ochrana kořene ml      vícevrstvé svařování nb      svařování bez podložky rw      svařování dozadu sl        jedna vrstva ss       svařování z jedné strany Pro svařování vpřed a vzad u metody svařování 311 platí, že rozsah kvalifikace je pouze pro způsob svařování při zkoušce – svařování vpřed kvalifikuje pouze svařování vpřed a svařování vzad kvalifikuje pouze svařování vzad. U koutových svarů svařování vícevrstvého svaru při zkoušce kvalifikuje svařování jedno i vícevrstvých svarů ve výrobě, svařování jednovrstvého svaru při zkoušce kvalifikuje pouze svařování jednovrstvých svarů ve výrobě. Rozsah kvalifikace pro podložení a vložení přídavného materiálu je v následující tabulce. Tabulka 10 – Rozsah kvalifikace pro podložení a vložení přídavného materiálu

Podmínky zkoušky Rozsah kvalifikace
ss, nb ss, mb bs ss, gb ss, fb ci
Jednostranné bez podložky (ss, nb) X X X X X
Jednostranné na podložce (ss, mb) X X
Oboustranné svařování (bs) X X
Jednostranné s ochranou kořene (ss, gb) X X X
Jednostranné s tavidlovou podložkou (ss, fb) X X X
S vložením přídavného materiálu (ci) X X X
Znak „X“ označuje detaily svaru pro které je svářeč kvalifikovánPrázdná buňka tabulky označuje detaily svaru pro které není svářeč kvalifikován

Kvalifikační zkouška

Svařování zkušebních vzorků při kvalifikační zkoušce svářeče musí být pod přímým dozorem zkušebního orgánu. Zkušební kusy musí být před zahájením svařování označeny značkou zkušebního orgánu a svářeče před začátkem svařování. Při svařování trubek v poloze PH, PJ nebo H-L045 musí být na zkušebním kusu označena poloha 12 hodin (poloha PA). Zkušební orgán může zkoušku ukončit, pokud podmínky svařování nejsou správné (např. nedodržení WPS) nebo je zřejmé, že svářeč nemá dovednosti, aby splnil požadavky zkoušky (např. pokud jsou nutné časté opravy). Tvar a rozměry zkušebních kusů je třeba dodržet a jsou zobrazeny na následujících obrázcích. Minimální požadovaná délka zkušebního kusu pro plechy je 200 mm, zkoušená délka je 150 mm. Pokud je obvod trubek menší než 150 mm, jsou požadovány doplňkové kusy – maximálně však tři zkušební kusy. Obrázek 3 – Tvar a rozměry zkušebního kusu pro tupý svar Obrázek 4 – Tvar a rozměry zkušebního kusu pro koutový svar Kvalifikační zkoušky svářečů musí být prováděny s použitím pWPS nebo WPS připravenými podle ISO 15609-1 nebo ISO 15609-2. Požadovaný rozměr koutového svaru na zkušebním kusu musí být určen pWPS nebo WPS použitou při zkoušce. Zkušební kus musí mít v kořenové a krycí vrstvě nejméně jedno přerušení a napojení. Pokud je použita více než jedna metoda, nejméně jedno přerušení a napojení musí být provedeno každou metodou, to je v kořenové i krycí housence. Místa přerušení a napojení musí být označena. Svářeč může odstranit menší vady broušením, s výjimkou krycí vrstvy svaru, ve které může brousit pouze. Odstraňování vad broušením musí vždy povolit zkušební orgán. O zkoušce svářeče musí být proveden záznam. Při zkoušení tupých svarů je vždy vyžadována 100% vizuální kontrola svaru podle ISO 17637. Dále je pro zkoušení tupých svarů vyžadována zkouška prozářením podle ISO 17636, zkouška rozlomením podle ISO 9017 nebo zkouška ohybem podle ISO 5173. V případě svařování feritických ocelí tloušťky ≥ 8mm lze zkoušku prozářením nahradit zkouškou ultrazvukem podle ISO 17640. V případě metod svařování náchylných na tvorbu studených spojů (131,135, 138 a 311) je třeba zkoušku prozářením ještě doplnit zkouškou rozlomením nebo ohybem. Při svařování trubek s vnějším průměrem trubky D ≤ 25 mm může být zkouška ohybem nebo rozlomením nahrazena zkouškou tahem celého zkušebního kusu se zářezy. Při zkoušení koutových svarů je vždy vyžadována 100% vizuální kontrola svaru podle ISO 17637. Dále je pro zkoušení koutových svarů vyžadována zkouška rozlomením podle ISO 9017. Zkouška rozlomením může být nahrazena zkouškou makrostruktury podle ISO 17639 nejméně ve dvou místech, přičemž jedno místo musí být z oblasti přerušení a napojení. U trubek může být zkouška rozlomením nahrazena zkouškou prozářením podle ISO 17636. Zjištěné vady svaru musí být posuzovány v souladu s EN ISO 5817, pokud není normou ISO 9606-1 stanoveno jinak. Svářeč vyhověl zkoušce, pokud jsou vady v mezích stanovených pro stupeň jakosti B podle EN ISO 5817, s výjimkou následujících vad, pro které platí stupeň jakosti C: nadměrné převýšení tupého svaru (502), nadměrné převýšení koutového svaru (503), překročení velikosti koutového svaru (5214), nadměrné převýšení kořene (504) a zápal (501). Na vzorku pro zkoušku ohybem se nesmí ukázat v libovolném směru žádná jednotlivá vada ≥ 3 mm. Součet rozměrů všech velkých vad přesahujících 1 mm nesmí být větší než 10 mm. Pokud svářeč při kvalifikační zkoušce nevyhoví, musí mu být dána příležitost jednou opakovat kvalifikační zkoušku bez dalšího výcviku.   Obrázek 5 – Příklad zkušebního protokolu svářeče

Platnost zkoušky

Platnost zkoušky svářeče vždy začíná dnem svaření zkušebního kusu (kusů). Předpokladem ale je, že výsledky všech zkoušek splnily požadavky. Kvalifikace svářeče musí být potvrzována každých 6 měsíců osobou odpovědnou za svářečské činnosti nebo zkušebním orgánem/zkušební organizací. To je potvrzení, že svářeč pracoval v rozsahu své kvalifikace a prodlužuje platnost kvalifikace na období dalších 6 měsíců. Bez tohoto potvrzení je certifikát neplatný! Způsob prodloužení platnosti musí být provedeno zkušebním orgánem/zkušební organizací a musí být pravidelně ověřována jedním z následujících způsobů:

  • čl. 9.3 a) normy: Svářeč musí být přezkoušen každé tři roky.
  • čl. 9.3 b) normy: Každé dva roky musí být dva svary provedené v posledních 6 měsících platnosti zkoušeny radiografickou nebo ultrazvukovou zkouškou nebo destruktivním zkoušením a toto musí být dokumentováno. Zkoušený svar musí reprodukovat původní podmínky zkoušky, mimo tloušťky a vnějšího průměru. Tyto zkoušky prodlužují certifikát svářeče na další dva roky.
  • čl. 9.3 c) normy: Kvalifikace svářeče na certifikátu platí tak dlouho, dokud je potvrzována platnost po 6-ti měsících a pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

o   svářeč pracuje pro stejného výrobce, pro kterého byl kvalifikován, a který je odpovědný za výrobek; o   systém kvality výrobce odpovídá požadavkům ISO 3834-2 nebo ISO 3834-3 a tento systém musí být ověřen; o   výrobce zdokumentoval, že svářeč prováděl svary přijatelné kvality podle výrobkových norem. Bod 9.3 c) je momentálně v evropských podmínkách neaplikovatelný, protože ho vylučují další související předpisy (výrobkové normy, legislativa, národní předmluvy norem, …). V České republice je bod 9.3 c) vyloučen národní předmluvou, která požaduje, aby zkoušky svářečů ISO 9606-1 prováděly certifikační orgány pro certifikaci osob dle ISO/IEC 17024. Norma ISO 17024 požaduje, aby vždy byl na certifikátu vyznačen datum ukončení platnosti certifikátu, proto ani ČIA v České republice neakredituje certifikační orgány podle bodu 9.3 c).

Certifikát svářeče

Certifikát potvrzuje, že svářeč úspěšně složil kvalifikační zkoušku. Na certifikátu jsou zaznamenány všechny základní proměnné. Dále certifikát musí obsahovat následující proměnné, které nejsou základní: –        druh proudu a polarita; –        skupina základního materiálu/podskupina; –        ochranný plyn. Obecně, pro každý zkušební kus musí být vystaven samostatný Certifikát o kvalifikační zkoušce svářeče. Pokud je svařen více než jeden zkušební kus, může být vydán jeden certifikát, který kombinuje rozsahy kvalifikací jednotlivých zkušebních kusů. Všechny základní proměnné pro obě zkoušky musí být zaznamenány na kombinovaném certifikátu. V tomto případě je dovolena pouze jedna odchylka z následujících základních proměnných mezi těmito certifikáty: –        druh svaru –        poloha svařování –        tloušťka materiálu navařeného svarového kovu. Ostatní základní proměnné musí být shodné. Pokud je svařen doplňkový koutový svar, musí být zaznamenán na certifikátu ve spojení s kvalifikací tupého svaru. Certifikát vystavuje certifikační orgán pro certifikaci osob a zůstává ve vlastnictví tohoto certifikačního orgánu! Certifikát tedy nevlastní ani svářeč ani jeho zaměstnavatel, ale svářeč je držitelem certifikátu. Vlastnictví certifikátu zůstává certifikačnímu orgánu proto, aby tento certifikát mohl v případě porušení pravidel používání certifikátu jeho držiteli odebrat. Na následujícím obrázku je vzor certifikátu – nejedná se o reálně vydaný doklad, pouze o vzor! Obrázek 6 – Příklad certifikátu svářeče dle ISO 9606-1

Označení zkoušky

Označení kvalifikace svářeče musí obsahovat následující údaje v předepsaném pořadí (systém je vypracován tak, aby byl vhodný pro počítačové zpracování):

  • Odkaz na zkušební normu (ISO 9606-1),
  • Svařovací metoda,
  • druh výrobku: plech (P) nebo trubka (T),
  • typ svaru: tupý (BW) nebo koutový (FW),
  • skupina přídavného materiálu nebo základního materiálu v případě svařování bez použití přídavného materiálu,
  • typ přídavného materiálu,
  • rozměry zkušebního kusu: tloušťka navařeného svarového kovu s nebo tloušťka materiálu t, případně vnější průměr trubky D,
  • poloha svařování dle ISO 6947,
  • detaily svaru

Příklad 1: ISO 9606-1 111 T BW FM1 B t10 D150 PA ss nb Zkouška svářeče metodou 111-obalená elektroda s bazickýn obalem ze skupiny přídavných materiálů FM1, tupý svar na trubce 150x10mm v poloze PA (tedy s otáčením), svařováno jednostranně bez podložení Příklad 2: ISO 9606-1 142 P FW 8.1 nm t2 PB sl Zkouška svářeče metodou 142-svařování TIG bez přídavného materiálku, základní materiál 8.1, jednovrstvý koutový svar na plechu tloušťky 2mm v poloze PB Příklad 3: ISO 9606-1 141 P BW FM5 S t2 PA ss gb Zkouška svářeče metodou 141-TIG plným drátem ze skupiny přídavných materiálů FM5, tupý svar na plechu tloušťky 2mm v poloze PA, svařováno jednostranně s ochranou kořene.

O ltuja@seznam.cz