JAK DÁL S NEDOSTATKEM KVALIFIKOVANÉHO TECHNICKÉHO
A NETECHNICKÉHO PERSONÁLU V ČR I S EFEKTIVNÍM VZDĚLÁVÁNÍM V ČR
(Ing. Vladimír Kudělka, Ph.D., auditor, inspektor, lektor)
Česká republika se evidentně potýká s nedostatkem odborně kvalifikovaného personálu v různých oblastech činnosti živnostníků, firem, společností i ve státní správě. Rovněž tak ve školství a vědě. Tyto jsou určující pro další vývoj mladé generace a úroveň státu i zařazení ČR v Evropské unii a také mezinárodně, ale rovněž i pro běžnou životní praxi nebo technickou, vzdělávací, lékařskou, kulturní i historickou praxi.
Vážný nedostatek kvalifikovaného technického personálu již delší dobu hrozí firmám v ČR, které staví svůj existenční a výrobní potenciál na navrhování i produkci pro oblast strojírenství, stavebnictví, elektrotechniku, energetiku, dopravu, zemědělství aj.
Problém se dlouhodobě účinně neřeší hlavně legislativně a zaváděním účinných metod výuky i větších kompetencí učitelů i odborných mistrů technických oborů. Je třeba si uvědomit, že studium oborů, které nejsou stěžejní a potřebné pro hlavní nosné i potřebné kvalifikační obory činnosti v projektových, konstrukčních a výrobních firmách i pro prosperitu státu, je třeba legislativně účinně omezit ve státních školách i učilištích. Je nutné opět zavést účinný a nekompromisní školní řád podložený legislativou a maximálními požadavky na úroveň absolventů všech státních škol. Soukromé školy musí mít od státu také přísné limity pro danou možnost jejich provozování i řádnou činnost v ČR se státní podporou.
Je třeba ihned zavést ve školství proces vzdělávání v technických oborech v posloupnosti: absolvování učebního oboru a poté až absolvování maturity. Při tomto postupu se vyseparují jedinci, kteří mají vážný zájem o další studium a ti, co jej nemají. Stát investuje velké finanční prostředky do maturitních oborů, které nejsou tak potřebné pro fungující průmysl i úspěšnou ekonomiku státu.
Je nutné ihned zavést účinný výukový režim na učilištních školách i středních odborných školách a na středních průmyslových školách. Je třeba co nejdříve vyseparovat žáky a studenty, kteří se evidentně a dlouhodobě nesnaží řádně učit, vzdělávat a nemají snahu chovat se řádně i kultivovaně. S těmi se musí jednat a také je vyučovat jinými účinnými metodami (prostředky) vzdělávání v separovaných učebnách a výukových prostorech. Tito nesmí mít negativní vliv na výchovný systém při výuce a úroveň výuky schopných žáků i studentů a kazit celkovou morálku ve školství.
Obrovský vliv, tj. cca 70% (viz statistiky) na formování morálky mladistvých žáků a studentů mají rodiče v předškolním věku a souběžně při základní škole i v prvních ročnících učilišť a středních odborných škol i středních průmyslových škol. Další značný vliv cca 30% (viz statistiky) mají na výchovu vliv učitelé a odborní mistři (učitelé) výcviku a schopné vedení škol, ev. i další prostředí (sportovní, kulturní, politické aj.). Tito učitelé musí mít kladný vztah k tomuto poslání „učit a vzdělávat“ i musí mít k tomu odborné a morální předpoklady, ale také silnou (maximální) zákonnou podporu vedení Školských úřadů a hlavně Ministerstva školství ČR. Na všech těchto úřadech a školách musí být lidé (odborníci) se znalostmi daného oboru a požadavků praxe i s praktickými zkušenostmi ze své mimoškolní praxe. Školské úřady a Ministerstvo školství ČR musí mít morálně zdatné a odborně znalé poradce z technické praxe i potřeby praxe. Korekci úspěšnosti efektivní výuky i morálky na všech školách, však bude mít stále v rukou toto ministerstvo a ponese za to svůj největší díl odpovědnosti rodičům žáků i studentů a také státu, ev. firmám, které je pak budou zaměstnávat.
Je v ČR evidentní, že se na středních odborných školách i středních průmyslových školách neučí efektivně pro praxi. Tj. učí se často dle zastaralých výukových příprav, na zastaralých zařízeních i se starým vybavením pro výuku, neučí se požadavky a zásady právně-technických předpisů a požadavků norem, neučí se nové výrobní technologie a technické materiály, nové metody kontroly a zkoušek materiálů, výrobků i zařízení, učí se neefektivní množství teorie, která se v praxi téměř nevyužívá aj. Také se neučí povinně i efektivně světové jazyky v každém ročníku středních a vysokých škol (na základní škole min. posledních 5 let), ale nadměrné množství matematiky a fyziky, bez poukázání na jejich řádné a efektivní využití v technické praxi (aplikaci do praxe). Také jsou pro žáky a studenty důležitá pro jejich rozvoj praktická cvičení i ruční práce zejména na základních školách, ev. na středních a vysokých školách povinná praxe v každém roce studia. Rovněž je nutné učit na školách pravdivé dějiny státu a celosvětové dějiny, neboť tyto budou v budoucnu také formovat názor a charakter mladého člověka v životní praxi.
Pokud žáci a studenti nestačí na daný obor, je třeba je co nejdříve převést na speciální výuku, aby měli více času na pochopení učiva, kde nebudou brzdit učenlivé a kultivované žáky i studenty. Ev. je jen tzv. zaškolit pro pomocné práce, ale učit je při tom nejnutnější základy učiva, řádné morálce i kultivovanosti. Vždy si pak mohou později, pokud budou mít zájem, budou na to mít dispozice a nabudou větší rozum i rozhled, dodělat výuční list, ev. i maturitu nebo studovat na dalších školách.
Je tedy potřeba pro ČR věnovat určitý čas i větší pozornost technickým oborům pro technickou praxi a preferovat je před humanitními. Také je nutno rychle preferovat lékařské obory a obory zdravotních sester i umět je řádně ohodnotit pro jejich nelehkou a odpovědnou práci. Máme přetlak ekonomů, právníků, filosofů i učitelů aj. specializací, nyní méně potřebných v životní, technické i školské praxi. Technické obory prodělávají značný útlum, chybí v praxi technici – elektrotechnici, strojaři i stavaři, což je hrozivé pro technickou praxi. Chybí střední generace techniků, lékařů i zdravotních sester a také učitelů, odborných mistrů i vychovatelů. Rovněž se ve státě vlivem politických excesů i neúspěšné privatizace vážně poškodila morálka lidí a navodil se špatný příklad chování i jednání pro mladou generaci, a to zejména od lidí z některých politických stran a jejich lobistů, někdy i podnikatelů a živnostníků.
Musí být znát obrovská a evidentní snaha Ministerstva školství o nekompromisní zavedení povinné výuky minimálně dvou světových jazyků vedle učebních a specializačních oborů ve všech školách, vyjma základních škol, kde je nutné zavést povinně jeden světový jazyk a řádně učit češtinu, pravdivě historii českého státu s poukazováním na negativní jevy v minulosti i nedávné minulosti a nynější stav ve státě. To vše bude mít velký vliv na správnou účinnost výuky a vzdělávání mladé generace i pro další prosperitu státu.
Je potřebné na Ministerstvo školství dosadit znalé odborníky z praxe, kteří by účinně i odborně ovlivňovali efektivitu školství. Je jasné, že vše je ovlivňováno politiky a politikou státu. V politice státu také nesmí být preferováni lidé bez řádné praxe a zkušeností, tj. lidi ihned příchozí ze škol, tzn. bez praktického rozhledu potřebnosti pro praxi. Rovněž školství nesmí rozdávat akademické, vědecké a právní tituly politikům za podezřele krátkou studijní dobu bez zákonné opory a se špatným příkladem pro mladou generaci. Veškeré tyto a jiné protiprávní postupy se mladou generací rychle kopírují a rovněž pak požadují, když to bylo umožněno i povoleno jiným prominentům, že to chtějí také oni. Špatný příklad v jednání politiků se rychle přenesl i nadále přenáší na mladou generaci, která v ní vidí úžasný byznys.
Finanční hodnocení učitelů a odborných mistrů (praktických učitelů) se musí provádět jen za efektivní činnosti vyučujících, moderní přístupy k výuce, dle aktuálních příprav k výuce, samo-vzděláváním, ochotě a loajálnosti pracovníků školství aj. Mají k tomu dost času. Učitelé učí ve školách mnohdy jen cca 20 hodin týdně a ostatní čas je potřebné využít na vylepšování systému výuky, opravy písemek a testů aj. Užívají si mnoho dnů volna o prázdninách žáků a studentů. Mohou si i po pracovní době přivydělat výukou jazyků, doučováním žáků po vyučování, v rodinách, ev. jinou činností povolenou zákoníkem práce ČR. Ostatní pracující lidé v technické praxi ve firmách nemají moc času, neboť pracují 40 hodin týdně a to většinou s plným nasazením, a to včetně výjezdů na potřebné a efektivní služební cesty v rámci potřeby firmy (zaměstnavatele). Přitom se také musí samo-vzdělávat v různých kurzech nebo studují po zaměstnání – učební obory, střední školy i vysoké školy. K tomu většinou nevyužívají a nepoužívají žádných úlev z pracovní doby. Firmy musí efektivně prosperovat, aby uhradily pro stát všechny daně, pojištění, DPH aj., což vše také bude sloužit pro silné školství, zdravotnictví, státním úředníkům aj. potřebným ve státní správě. Dále musí vydělávat na své konkurenční vybavení i zařízení a pro zaplacení expertů ve firmách.
Lepší finanční hodnocení pracovníků firem je důležité pro rozvoj a existenci firem, neboť dobří, učenliví a loajální pracovníci jsou základem pro firemní kvalifikovaný personál k plnění výrobních aj. úkolů v rámci odborné způsobilosti, konkurence i existence firem. Konkurenční firmy často přetahují dobré pracovníky a snaží se je přeplatit. Proto se vyplatí nešetřit moc na odměnách těchto pracovníků a znatelně diferencovat odměny v porovnání s pracovníky, kteří se moc nesnaží a jen se většinou vezou na vlně úspěšnosti firem, aniž k tomu evidentně přispěli, ale měli možnost to viditelně ukázat. Dobrých pracovníků je třeba si vážit a ukázat jim, že jsou preferováni před těmi, co se téměř nesnaží a myslí si, že na ně není vidět, ev. že je nelze posoudit a porovnat s ostatními, kteří ukazují snahu být přínosem pro firmy.
Rovněž je třeba udělat korekturu počtu pracovníků ve státní správě, kde je často na úřadech notně předimenzováno a efektivita jejich práce se už často vytrácí. Již z hlediska tabulkových funkcí to není v pořádku, neboť administrativa neúměrně přebujela. Pracovníci ve firmách na obdobných pracovních postech musí toho zvládnout daleko více i mnohdy s neporovnatelně menšími odměnami za odvedenou práci a je na ně evidentně více vidět. Ze státní správy je proto nutné převést pracovníky do firem, které potřebují další i rekvalifikované pracovníky. Z ekonomických výsledků firem a společností je totiž vše ve státní správě tvrdě placeno, včetně zdravotnictví, školství, vědy, kultury, justice a politických stran v ČR.
Všichni pracující lidé ve firmách i živnostníci přispívají také na zdravotní péči (zdravotnictví), důchody, státní úřední aparát, ale také řádně fungující školství, které je pro budoucnost zárukou úrovně obyvatelstva státu a jeho další životní i jiné existence. V ČR nyní podniká cca 11% lidí.
Taktéž obchodní řetězce s majiteli ze zahraničí, spolknou i schopné lidi, kteří by po rekvalifikaci byli potřební ve výrobních firmách, zdravotnictví aj. Tyto řetězce si účinně převádí zisky do zahraničí, ev. různými fakturacemi a státní kasa z toho nemá žádný užitek. Domácí obchodní řetězce nejsou, neboť na ně nezbyly finance z privatizace a privatizátoři většinou své finance neinvestují v ČR, neboť je mají uloženy na bankovních kontech v zahraničí, kde jim plodí další finance. Tedy taktéž neefektivní pro státní kasu k rozvoji jeho celkové úrovně. Ukázalo se, že vše nemůže být nestátní, a že privatizace byla zcela vadná. Ze statistik je známo, že cca 20% lidí v ČR žije od výplaty k výplatě, 29% nepobírá pravidelnou výplatu, 10% žije pod hranicí chudoby, 8% je insolventních a 0,25 mil. lidí nemá finance na jídlo a bydlení.
Rovněž je nutné zavést vyšší požadavky přes Živnostenský úřad na odbornou způsobilost živnostníků i firem. Je již běžným pravidlem v ČR, že se do tendru o zakázky hlásí firmy, které mají dobré finanční prostředky pro realizaci, ale jsou bez požadovaného odborného i kvalifikovaného personálu, vybavení a zařízení k požadované výrobní, stavební nebo montážní činnosti, které téměř vždy vyhrávají tento tendr bez prokázání odborné způsobilosti a materiální zajištěnosti potřebné k provádění požadovaných činností. Toto není pro záruku celkové kvality staveb, výrobků i zařízení vůbec možné. Je to jen tendrová politika pro vyvolené a tzv. majetné. Jde tedy jen o kupčení se zakázkami, bez kvalitativního výběru firem a bez řádné odborné i právní garance jejich kvalitního provedení. Některé firmy, které kvalitně odvedly pro ně práci, pak od nich nedostanou řádně nebo vůbec zaplaceno a musí se mnohdy často neefektivně soudit v našem málo-právním státním systému, kde trvá právní proces neúměrnou dlouhou dobu vzhledem k závažnosti soudního případu. Často je to i záměr, neboť soudy nepracují ve prospěch poškozených. To kvalitní a slušné firmy vždy rozlaďuje, způsobuje jim to újmu, neboť nenachází ani ze strany politiků žádnou politickou podporu v zákonech státu, jak s tímto nešvarem rychle a účinně zatočit a skončit. Mnohdy úplatky, finanční podpory a různé i věcné dary na správném místě, přehluší vše právní a spravedlivé i výhodné pro jedince, společnost a stát. Soudy se s tím často řádně nevypořádají, i když je vše právně i neprávně evidentní k spravedlivému a rychlému rozhodnutí v soudním řízení na podporu ochrany čestných lidí, firem, spotřebitelů, lidských práv a svobody občanů.
Vše po tzv. „revoluci“ i tzv.“privatizaci“ se zvrhlo na pouhý byznys bez jakékoli účinné právní ochrany a právních zákonů (pravidel), což je dnes zcela evidentní a znatelný poznatek i výsledek. Všichni slušní lidé dnes doplácí na pár zbohatlíků, nečestné lidi, kuplíře, kteří nemají zájem finančně podporovat po privatizaci, kterou bezzáslužně provedli, bývalé značkové firmy a efektivní obory v ČR uznávané i mimo ČR a snadno se jich rychle zbavili, aby dlouho na ně nebylo vidět. Ty by totiž tvořily základové sloupy ekonomiky a prosperity firem, státu i přispívaly by k značně vyšší úrovni občanů ČR i celé ČR. Mnozí z nich, v minulosti dobře a loajálně pracující, žijí nyní na životním minimu i v nuzných podmínkách. Nejlépe se evidentně mají bývali političtí pracovníci z režimu před revolucí i těsně po privatizací. Mnozí z nich i snadno privatizovali nebo se dostali pak i do politického státního nebo evropského aparátu EU. Takto se mohou jen v klidu vysmívat „novému režimu“ za velké finanční ohodnocení ve státních službách nebo v EU, když se k nim tak hezky nový režim v ČR zachoval, i když se ve starém i po-revolučním, ev. po-privatizačním politickém režimu vezli na vlně bývalé politiky převtělené do částečně změněné politiky nové doby a často i v nových politických stranách (mimo KSČM), tzn. s vědomím poškozování práv a svobody občanů ČR. Toto se také musí ve školách pravdivě učit a zavést pravdivě do dějin českého státu (ČR).
Domácí výchova žáků a studentů je názorově jiná a pravdivější, než je přednášena ve školách. Velký názorový podíl mají i starší rodiče, tj. rodiče rodičů – žáků a studentů. Tomu bylo i dříve před tzv. „revolucí i tzv. „privatizací“, kde rodiče měli největší vliv na povědomí svých potomků a také staří rodiče, kteří také notným dílem vychovávali nás – své vnuky a vnučky. Všichni na to stále rádi i s povděkem vzpomínáme.
